Horko, žízeň, křeče, kocovina. Půlmaratonská výzva měla pekelný vrchol

Martin Višňa 27.6.2016 3723×   0
Půlmaratonci na Moravia Sport Expu. Foto: M. Višňa

Sedmý ročník Mattoni 1/2maratonu Olomouc vešel do běžeckých kronik jako pekelný. Tropické vedro, které na Hané do sobotní noci panovalo, nejen že ovlivnilo výkony favoritů závodu, ale zamíchalo také stanovenými cíli účastníků naší Půlmaratonské výzvy. Důležitější totiž bylo 21kilometrový běh zvládnout. V tomto směru byli úspěšní všichni naši běžci.

„Před startem jsem nevěřil, že 33 stupňů může být až tak velký problém. Už na čtvrtém kilometru jsem se ale přesvědčil o opaku a říkal jsem si, že budu rád, když se dostanu do cíle. Nebýt skvělé atmosféry, myslím, že bych to vzdal někde kolem desátého kilometru,“ shrnuje dost možná pocity všech závodníků Radomír Janisch, který měl z osmičky vyzyvatelů nejambicióznější cíl. Půlmaraton chtěl zaběhnout pod hodinu a půl.

„Cílový čas 1:45 nakonec vzhledem k podmínkám nebyl tak hrozný, ale je to můj druhý nejhorší čas na olomouckém půlmaratonu. Druhý den jsem si připadal, že mám kocovinu. Příští ročník chci ale běžet znova, je to srdcovka,“ dodává Radomír.

Jako hadrová panenka

Se slovy, že pořád je co zlepšovat, připouští opakování na příštím ročníku i Katka Kellerová, která byla před startovním výstřelem poměrně nervózní, byť se to snažila maskovat úsměvem. „Ještě okolo patnáctého kilometru jsem si držela čas, ale pak konec. Mžitky před očima, vůbec jsem nevnímala, kdo jsem, běžela za mě nějaká cizí hadrová panenka, pokud se to ještě dalo nazvat během. Na sedmnáctém kilometru na mě čekala Lucka Mohelníková (účastnice loňské výzvy, její jméno ještě padne – pozn. autora), která se mnou doběhla skoro do cíle. Bez ní bych to nedala,“ komentuje svůj boj s tratí Katka.

Konečný čas 2:01 ji sice zklamal, ale cítí, že do běhu dala maximum. Stejně tak Tomáš Prycl, který se do cíle vyloženě dobelhal. „Na desátém jedenáctém kilometru první křeč, pak další a další. Tohle jsem nečekal ani ve špatném snu, nebo možná až v závěru závodu. Najednou bylo pro mě všechno špatně. Vedro se stupňovalo, občerstvovačky byly zatraceně daleko. Postupně jsem musel co půl minuty zastavovat a protahovat se, a když mě při jedné z těchto zastávek předběhl Leoš Mareš, chtělo se mi brečet. Sice jsem závod dokončil, ale vůbec ne tak, jak jsem si přál,“ popisuje Tomáš, který dokončil v čase 2:19.

Vejce na pánvi

Naprosto opačně, minimálně pro publikum, působilo doběhnutí Ivy Ježíškové (čas 2:29), která si samou radostí, že to zvládla, poskočila. Aby taky ne, když ještě nedávno tvrdila, že běh nemá ráda. Na trase si ovšem také vytrpěla své. „Snažila jsem se celou dobu si držet dobrou náladu. Měla jsem i dobré tempo, a to mě první čtyři kilometry píchalo v boku. Závěr byl ale dost pekelný, na nějakém osmnáctém kilometru mi bylo vyloženě zle. Celou dobu jsem běžela, ale tady jsem se musela i procházet. Pak jsem potkala vodičky na čas 2:30, ty s sebou táhly skvělou energii a s finišem mi pomohla i jogiťačka Lucka Kabešová (také účastnice loňské výzvy – pozn. autora). Před ní smekám. Vidět ji na zemi a pak jak mě dohání, to mě dobylo,“ prozradila spokojená Iva.

Spokojený je i Vojtěch Rajdus, který si prý první polovinu závodu připadal jako smažící se vejce na pánvi. „U jedenáctého kilometru se mi a také dalším běžcům podařilo předběhnout afrického běžce s číslem 3, což byl sice zážitek, ale na druhou stranu si říkám, jak mohl přestat běžet zrovna on. Držel jsem si čas okolo 1:30, zlomový okamžik nastal u občerstvovačky, kdy jsem se doslova polil studenou vodou a to mě zchladilo tak, že mi byla až zima, ale zvládl jsem to. Poslední kilometry byly únavné, ale stačilo to na výsledný čas 1:48,“ tvrdí Vojta, který se už také těší na příští ročník.

Půlmaratonský očistec

Pokud poběží, ve startovním poli bude moci potkat Markétu Nečesanou, která se opět pokusí vylepšit svůj čas. Letos se jí to podařilo o minutu a půl na 2:10. Půlmaratonskou trasu ovšem chtěla zvládnout za rovné dvě hodiny. „Spokojená nejsem. Byl to pro mě nejtěžší závod, normálně při těchto teplotách nechodím moc ven, leda bych byla u vody. Když jsme běželi Černovírem, slunce nám pálilo přímo do obličeje, tam mi moc dobře nebylo. Hučelo mi v uších, hlava v jednom ohni a občas se cesta přede mnou podivně zhoupla. Ještě že nás tam místní kropili hadicemi. Také mě bolela a jakoby pálila lýtka a na šestnáctém kilometru mě začala bolet kolena, poslední kilometr si ani moc nepamatuju,“ přibližuje nejstarší účastnice výzvy, která chce běhat, dokud bude moci a dokud ji to bude bavit.

U o něco málo mladšího Jana Dvořáka to vypadá podobně. Letos půlmaraton zaběhl v čase 1:55, příští rok chce útočit na 1:45, což byl jeho letošní cíl. Než zaútočilo vedro. To pak i věčně rozesmátý Honza nazve půlmaraton očistcem. „Do desátého kilometru se mi běželo velmi dobře, ale pak to přišlo. Dopadlo na mě brutální vedro a začal jsem zpomalovat víc, než jsem chtěl, a můj sen o čase 1:45 se začal pomalu vytrácet. Začal spíše boj o holý život,“ popisuje běžec, který den před startem během interview na veletrhu Moravia Sport Expo moderátorovi odpověděl, že jeho taktika je sprintovat a pak ještě zrychlit.

„Velká pomoc přišla na patnáctém kilometru, kde na mě čekala přítelkyně Lucka (Mohelníková), která se mnou obětavě běžela na sedmnáctý, kde pro změnu čekal trenér, který mi dal ještě několik instrukcí. Na devatenáctém jsem už byl absolutně vyčerpaný, ale ještě jsem posbíral poslední síly a narval to do cíle…“ vzpomíná opory Honza.

Vítězka poháru

Přestože vítězem byl v sobotu každý, kdo dokázal v pekelných podmínkách doběhnout do cíle, přece jen je mezi našimi půlmaratonci člověk, který si svým výkonem vysloužil nejen medaili RunCzech. Je jím Kamila Banátová, s časem 1:52 totiž zvítězila v ženské kategorii Poháru rektora, který pro své studenty a zaměstnance vyhlásila Univerzita Palackého.

„Docela jsem bojovala sama se sebou, ale i kvůli výzvě jsem zahnala myšlenky na to, že bych třeba závod nedala. Koho jsem potkala, ten si stěžoval na nevolnosti, což na víře doběhnout moc nepřidá. Ale po tom, co jsem si před kamerou objala Leoška, se mi už běželo docela dobře, i jsem začala vidět lidi okolo. Atmosféra byla jako obvykle perfektní, tím, že jsem místní a běželo se i blízko mého bydliště, tak mě lidé poznávali a přímo na mě volali, ať dělá ta paní u kraje,“ prozradila Kamila. Slavila prý do třetí ranní…

Pro úplnost informací, mužským vítězem Poháru rektora Univerzity Palackého se stal, jako už tradičně, David Pelíšek, tentokrát s časem 1:14. Vůbec nejrychlejší byl na letošním olomouckém půlmaratonu Keňan Stanley Biwott, který trasu městem zaběhl lehce pod 1:01, mezi ženami byla nejrychlejší jeho krajanka Mary Keitany s časem 1:08.

Na start sedmého půlmaratonu v hanácké metropoli, který je po Praze největší běžeckou událostí u nás, se postavilo 6200 běžců, mezi nimi i řada pravidelných účastníků našich běžeckých tréninků Jogito ergo sum nebo třeba proděkan naší domovské fakulty tělesné kultury Martin Kudláček, dalších 3300 lidí pak běželo dm rodinný běh.

vložená foto: Martin Višňa, Milada Hronová (vítězové Poháru rektora UP)

Podobné články

Komentáře (0)

Komentáře smí přidat pouze přihlášení uživatelé!
Článek zatím nemá žádný komentář! Buďte první, kdo napíše komentář k tomuto článku.
Kalendář akcí
Calendar
Title and navigation
Title and navigation
<<<leden 2018><<
leden 2018
25262728293031
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
2930311234
Hledáte tip na výlet?
Zobrazit tipy
Novinky
18.led Podívejte se na novou nabídku kurzů lezení a skoků na trampolíně v olomouckém Aplikačním centru BALUO – podrobnosti tady. 15.led Fakulta tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze zve v pátek 19. ledna na Den otevřených dveří, více zde. Brněnská fakulta sportovních studií pak otevře dveře uchazečům ve čtvrtek 25. ledna – info tady. 12.led Newman School nabízí zážitkové víkendy na horách pro rodiny s dětmi, mrkněte na jejich nabídku.
 
Archiv novinek
 
Užívejte si Radost z pohybu s otatními: Připojte se!

Napište, co nám chcete sdělit.