Polňačky, konference, Lysá nebo závody s vlakem. Půlmaratonci prozradili „svá“ místa

Martin Višňa 12.4.2016 2062×   0
Z archivu Markéty Nečesané

Půlmaratonská výzva je v plném proudu, běžci plní své tréninkové plány, běhají a odpočívají, sem tam si některý z nich odskočí do vysílání rádia UP AIR. Vlastně nemá moc smysl tento systém narušovat, ovšem to bychom se zase nic nedozvěděli. A tak jsme se půlmaratonců zeptali, kde nejraději běhají a proč?

Honza Dvořák: běhám moc rád ve všech olomouckých parcích, protože třeba ráno, když ještě všichni spí a park je prázdný, je to jako pohlazení na duši. Ten klid, to ticho, jen zpěv ptáků, člověk si užije běh jako nic na světě. Běhám rád i na Svatém Kopečku, a to z toho samého důvodu. Navíc na Kopečku jsou i kopečky. Mám k těmto místům vztah, protože to je Olomouc a jsou to ta nejkrásnější místa, která tu jsou.

Markéta Nečesaná: Mým oblíbeným místem pro běh se hned od doby, co jsem začala běhat, stala nově otevřená cyklostezka Hvězdná mezi Šternberkem a Olomoucí, konkrétně běhám úsek Šternberk – Štarnov. A proč? Je to po rovině, okolo příroda, kvalitní povrch. Navíc si můžu dát závod s vlakem, neboť vedle vedou koleje. Taky už znám zpaměti, kde končí první kilometr, druhý, třetí a tak dále. V podstatě 90 procent mého tréninku se odehrává právě tam. Teď je nově vybudován ještě kratší, cca 1,5kilometrový úsek cyklostezky směrem na Babice, mám to zhruba 300 metrů od domu. Tam chodím trénovat rovinky a intervaly. A když je moc větrno, deštivo nebo horko anebo chci změnu, tak běhám po lesích okolo Šternberka, obvykle k Dolnímu Žlebu nebo na Dalov.

Vojta Rajdus: Rád běhám snad všude, kde to neznám. Nejraději ale chodím běhat do lesa nebo obecně do přírody, kde můžu běhat mezi stromy a po lesní cestě. Jedenkrát týdně se také snažím běhat na Lysou horou, kde to mám asi nejraději. Myslím, že je nejlepší místo na regeneraci a odpočinek a hlavně na vyprázdnění hlavy od všedních dnů a nadýchání se čerstvého vzduchu. U Lysé hory je studánka, kterou navštěvují před každým závodem, abych se z ní napil a voda mi dodala energii. Pak rád běhám se skupinou lidí. Tam koluje v žilách adrenalin a neskutečně nás to všechny baví.

Katka Kellerová: Asi nemám jedno místo, ke kterému bych se neustále ráda vracela. Vzhledem k tomu, že mám absolutně orientační nesmysl a ztratím se naprosto všude, včetně míst, kde jsem vyrůstala, je to se mnou trochu komplikovanější. Musím mít přesně stanoveno několik svých tras, které znám bezpečně, a jimi se řídím. Někdy mě však přepadne touha vyzkoušet něco nového a to se pak z původního půlhodinového běhu stává pro mne nekonečně dlouhý orientační běh a vždy objevím nová místa, o kterých jsem neměla ani tušení.

Kamila Banátová: Za mě jsou to poslední rok zejména situace, kdy jezdím pracovně po republice a do kabelky si už jako pravý závislák balím i běžecké boty. O pauzách konferencí nebo před rauty pak pobíhám po spíše méně známých lokalitách. Olomouc mám totiž už docela prošláplou, takže vítám jakoukoliv změnu. Jinak doma nejraději běhám za svítání nebo při stmívání, obojí vytváří specifickou atmosféru.

Tom Prycl: Nejraději běhám v Olomouci kolem Moravy a dozadu přes Černovír na Hlušovice. Je tam sice cyklostezka, asfalt, ale když máte dobré boty, pak je to v pohodě. Běhání jako takové se učím mít rád. Raději se totiž honím za kulatým nesmyslem než být honěn kdejakým psem, co není na vodítku. A pokud si můžu vybrat, tak raději poběžím dvě hodiny po rovině než půl hodiny do kopce.

Iva Ježíšková: Asi nemám místo, kde bych ráda běhala. Z běhu pořád nemám radost, je to povinnost. V Olomouci se běhá hezky v parku, občas se i pozdravíte s nějakým běžcem, zato v Otrokovicích na běžeckých trasách není ani živáčka. K jednomu místu mám však citový vztah. Je to polňačka v Oldřichovicích, za humny. Vždy, když jsem jela z daleka domů, tak to bylo míst, kde mi bylo doma. Když jsem byla o hodně mladší, běhávaly jsme tady s kamarádkou, abychom „nezkarněly“, jak jsme tomu říkávaly. Sraz byl vždy v sedm u stromu. Od té doby jsem tam neběžela, nemám moc zpevněný kotník a občas se mi zvrtne, i když jdu jen po cestě.

Na závěr jsme si nechali Michala Hradila, kterému jsme ovšem položili jinou otázku, a sice jak se daří po operaci.

Michal Hradil: Rekonvalescence jde zatím podle plánů. Jsou to nějaké tři týdny od operace a už jsem se naučil nějakým způsobem v rámci možností sám fungovat. Rehabilitace jsem začal o nějakých deset dní dříve, než bylo v plánu, což je velké plus. A i přesto, že mám nohu jako párátko, tak už makám jak s fyzioterapeutkou, tak doma. A věřím, že se vrátím ještě silnější. 

Podobné články

Komentáře (0)

Komentáře smí přidat pouze přihlášení uživatelé!
Článek zatím nemá žádný komentář! Buďte první, kdo napíše komentář k tomuto článku.
Kalendář akcí
Calendar
Title and navigation
Title and navigation
<<<duben 2018><<
duben 2018
2627282930311
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30123456
Hledáte tip na výlet?
Zobrazit tipy
Novinky
26.dub V Lutíně u Olomouce se ve středu 2. května poběží pro Mamma Help, přesněji ve prospěch olomouckého střediska této organizace, která pomáhá zlepšit život onkologicky nemocným ženám. Více... 24.dub Státní svátek 8. května bude v Olomouci patřit charitativní Koloběžkiádě, kterou organizuje Dobré místo pro život. Více... 19.dub Vysokoškoláci se již mohou hlásit k účasti na letošních Českých akademických hrách. Jejích 17. ročník hostí v termínu 17. až 22. června Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně. Více...
 
Archiv novinek
 
Užívejte si Radost z pohybu s otatními: Připojte se!

Napište, co nám chcete sdělit.