Výzva zahájena, půlmaratonci mají za sebou zátěžový test

Martin Višňa 4.3.2016 2145×   0 (44)

Už není úniku. Účastníci letošní Půlmaratonské výzvy převzali včera na fakultě tělesné kultury z rukou trenéra Jana Brtníka své tréninkové plány pro nadcházející dny a podstoupili maximální zátěžový test na běhacím pásu. Jak se s testem poprali a jaké byly jejich dojmy po jeho absolvování?

Kamila Banátová: Zátěžový test je pro mě zcela nová zkušenost. Jakmile jsem jen vstoupila na pás zavěšená v popruhu a s maskou, jež mi nejprve vsála piercing, tak můj tep kolísal kolem 160. Ale jak se začaly mé nohy hýbat, už jsem byla mentálně ve známém módu a tepala si to 130. Určitě zajímavá zpětná vazba od mého těla. Díky za ni.

Jan Dvořák: Na test jsem se těšil, a i když jsem byl unavený, tak jsem si ho vcelku i užil. I když jsem si myslel, že vydržím o dvě minuty déle. Po vyhodnocení výsledků jsem spokojen, poněvadž muži mého věku takových výsledků nedosahují. Na příští měření se ale těším daleko víc a věřím, že bude s daleko lepším výsledkem.

Michal Hradil: Z testu jsem měl trošku obavy, nikdy jsem ho neabsolvoval a nevěděl jsem, do čeho jdu. Na začátku jsem se cítil dost nepřirozeně, koukal jsem doprava, doleva, pod sebe a pomalu si zvykal a srovnával krok. Po chvilce jsem se už dostal do rytmu a už jsem si jel „to svoje“. Pocitově jsem byl s testem a s reakcí těla na takovou zátěž spokojen. Třešničkou na dortu pak bylo oznámení, že hodnoty, které mi naměřili, jsou na stejné úrovni, jakou mají prvoligoví fotbalisté.

Iva Ježíšková: Hrozně jsem se bála, šlo to na mě i vidět. Myslím, že bych se přirovnala k malinkému kuřátku, které občas chytalo v očích trans, což se střídalo s poťukáváním nohou a třesem ruky. Dokonce i napsat mé jméno a podepsat se mi dělalo v tu chvíli problém. Doktor mě „uklidnil“, že jemu se třepe ruka taky. Musím však říct, že na mě byli všichni hodní. Asi jsem působila dostatečně vystrašeně, střídala jsem to i s trochou úsměvu. Celý test nebyl vlastně tak špatný (to říkám teď, já vím). Nejhorší byl moment na konci. Divně se vám dýchá, sucho v puse. Doktor říká, že poběžím víc do kopce, ale já přece běžím naplno, víc tomu nemůžu dát. Teď se neozve bolest nohou, staré zranění z války, ale hlava, která řekne dost. A tak jsem vlastně skončila dřív, možná bych uběhla o něco víc. Hlava řekla konec a bylo. Těším se na příště, už vím, do čeho jdu. Musím být lepší než dnes.

Kateřina Kellerová: Nebude to nic moc příjemné. To je jediné, co jsem o zátěžovém testu předem věděla. Možná taky dobře. Když jsem pak viděla výrazy těch přede mnou, co to už mají za sebou, nevypadalo to tak strašně. Jenže omyl. Když mi nasadili na hlavu masku, tak už jen ten samotný pocit nebyl moc příjemný a jít do svého maxima a nějakou dobu v něm vydržet bylo pro mě dost náročné. Se svým výsledkem určitě spokojená nejsem, bohužel se ještě projevila dlouhodobější nemoc. O to více doufám, že se budu v následujících týdnech posouvat.

Markéta Nečesaná: Zátěžový test byl hodně zajímavý. Měla jsem strach, že po pár minutách skončím, ale snad jsem to na svůj věk zvládla dobře! Každopádně ze sebe mám dobrý pocit. A zahájení výzvy se mi velmi líbilo, všichni jste a jsme totiž moc fajn. Největší radost mi udělaly podkolenky CEP a tréninkový plán od trenéra. Taky se těším na setkání s paní přes výživové poradenství. Snad mi poradí, co jíst, abych neměla pořád hlad a narostly mi aspoň trochu svaly.

Tomáš Prycl: Ze zátěžového testu jsem měl trochu strach. Podle mě jsem ho ukončil moc brzo, protože když jsem slyšel „vydrž ještě 30 s“, tak jsem začal házet rukou nahoru, že ještě vydržím víc. Bohužel to bylo pochopeno tak, že už nemůžu, a test byl zastaven. Ale maximálního pásma jsem prý dosáhl.

Vojtěch Rajdus: Toto měření jsem viděl většinou jen v televizi při sledování profesionálních sportovců a jejich příprav na závod. První pocit byl, že jsem se těšil, že si vyzkouším něco nového, ale když jsem uviděl ten velký běžecký pás, začal jsem mít trochu trému, jestli to zvládnu. Ale po nasazení masky a prvních krocích na páse ze mě vše spadlo a běžel jsem tak jako vždy - tedy pro radost z pohybu.

Kromě absolvování testů se půlmaratonci během oficiálního zahájení výzvy seznámili také se zástupci partnerů, tedy Mobilní fyzioterapie a značky CEP, jejíž podkolenky obdrželi do výzvy jako dárek, a s Ivou Klimešovou z fakulty tělesné kultury, která běžcům poradí s jídelníčkem. Navíc si běžci odnesli také dárkový balíček, nebo spíše vak, s logem dalšího partnera - RunCzech.

Průběh Půlmaratonské výzvy můžete sledovat na www.radostzpohybu.cz/pulmaratonskavyzva, kde jsou i medailonky účastníků, případně na našem Facebooku

Podobné články

Komentáře (0)

Komentáře smí přidat pouze přihlášení uživatelé!
Článek zatím nemá žádný komentář! Buďte první, kdo napíše komentář k tomuto článku.
Kalendář akcí
Calendar
Title and navigation
Title and navigation
<<<leden 2018><<
leden 2018
25262728293031
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
2930311234
Hledáte tip na výlet?
Zobrazit tipy
Novinky
18.led Podívejte se na novou nabídku kurzů lezení a skoků na trampolíně v olomouckém Aplikačním centru BALUO – podrobnosti tady. 15.led Fakulta tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze zve v pátek 19. ledna na Den otevřených dveří, více zde. Brněnská fakulta sportovních studií pak otevře dveře uchazečům ve čtvrtek 25. ledna – info tady. 12.led Newman School nabízí zážitkové víkendy na horách pro rodiny s dětmi, mrkněte na jejich nabídku.
 
Archiv novinek
 
Užívejte si Radost z pohybu s otatními: Připojte se!

Napište, co nám chcete sdělit.