chůze 

Chodecký souboj fakult přinesl nervy, puchýře i krev, především však radost z pohybu

Martin Višňa 19.12.2014 4468×   0 (6)

Jakub Hrdlička, Iva Ježíšková a profesor Peter Tavel. To jsou jména tří nejlepších účastníků chodeckého souboje fakult Univerzity Palackého. V uplynulých dnech od nás jako upomínku na zápolení dostali diplom a „medaili“ hlásající, že mají radost z pohybu.

„Původně jsem bral výzvu jen jako takové zpestření, proto jsem taky měl po prvním dnu jen šestnáct tisíc kroků. Když jsem pak ale viděl, jak to někteří šponují, tak jsem si řekl, že do toho šlápnu. Teď si ale pro změnu říkám, proč jsem to nenechal Ivě, protože jsem nejlepší šlapka na univerzitě,“ komentoval zvesela své vítězství Jakub Hrdlička.

Student experimentální biologie na přírodovědecké fakultě nachodil během deseti dní téměř 340 tisíc kroků, tedy v průměru trojnásobek denního doporučení Světové zdravotnické organizace. „Bydlím v centru, do školy chodím do Holice, někdy ještě na teoretické ústavy na Nové Ulici, pak třeba na nákup domů. Lístek na hromadnou dopravu nemám. Ale přiznám se, že normálně když mám mezi přednáškami pauzu, tak jsem třeba v knihovně, ale teď jsem chodil domů. Nicméně hned po skončení soutěže jsem se pořádně vyspal,“ prozradil vítěz.

Bláznivá mysl a skuhrající nohy

Favoritkou na vítězství ovšem byla od začátku studentka editorství na filozofické fakultě Iva Ježíšková. Několik dní byla na první příčce, o víkendu ji Hrdlička sesadil z trůnu po túře, na které nachodil téměř padesát tisíc kroků. Ježíšková se však nevzdala a naplno se na prvních dvou příčkách rozhořel zajímavý duel. „Bolí mě nohy. Jakmile si obuji boty, cítím, jak ty moje zubožené hrdinky skuhrají, brečí a hlásí konec. Už nechtějí. Je jim to však málo platné, když se podřizují bláznivé mysli, které si neúspěch nepřipouští. Co teda dělat, když zjistíte, že váš soupeř zešílel?“ psala bojovnice několik hodin před koncem výzvy.

Těsně po konci pak přišla následující zpráva: „Maminka mi říkala, že se mám naučit prohrávat, když jsem jí dneska brečela do telefonu, že mi není dobře a že už toho víc neujdu.“ Hrdlička, který si svůj náskok pohlídal, reagoval slovy, že jeho maminka zase říkala, že druhé místo je také pěkné. Veselá tečka za vyhecovaným duelem pak přišla na včerejším setkání, kde jsme oběma předali diplomy a „medaile“. „Pošlu na tebe svého tátu,“ vzkázala se smíchem Ježíšková odcházejícímu Hrdličkovi. Budou Vánoce, přijde Ježíšek…

Ze setkání s některými účastníky: stojící zleva Daniel Mikeška (RzP), Jakub Hrdlička (PřF), Martin Višňa (RzP), Radek Kahánek (PdF), sedící zleva Veronika Petřeková (PřF) a Iva Ježíšková (FF). Foto: Adam Měrka

Přidal třetí růženec

Na třetím místě se s odstupem umístil děkan cyrilometodějské teologické fakult Peter Tavel. „Kdybych chodil tolik jako ti dva přede mnou, asi bych nestíhal už nic jiného. Běžně nachodím tak osm tisíc kroků, teď jsem přidal, chodil všude, kde to šlo, pěšky, kolegové se mi smáli. Ale baví mě soutěžit, navíc jsem zhubl pět kilo. Plánujete další výzvu?“ ptal se nás Tavel, který jeden den obdržel diplom pro nejlepšího účastníka soutěže v kategorii zaměstnanců a druhý den v Praze přebíral profesorský jmenovací dekret.

„Na ty dva jsem postupem dní rezignoval. Ale vstával jsem dřív a večer jsem šel ještě běhat. Při běhání jsem se modlil, vycházelo mi to na dva růžence. Když jsem ale zjistil, že bych měl zabrat, tak jsem přidal ještě třetí růženec,“ prozradil děkan a přidal ještě jeden postřeh. „Když vystoupíte z auta, tak je to takové normální, ale když přijdete na mši pět a půl kilometru pěšky, tak vás obdivuji. Ta cesta na mši mi původně trvala hodinu a pět minut, ale podařilo se mi to stáhnout na padesát minut.“

Nejlepší čtveřice: přírodovědci

Do souboje fakult byli zapojeni vždy dva studenti a dva zaměstnanci z každé fakulty Univerzity Palackého a také z rektorátu. Nejúspěšnější čtveřicí se stala ta z přírodovědecké fakulty. Všichni její členové se umístili v první polovině žebříčku. Vedle absolutního vítěze Jakuba Hrdličky to byla ještě studentka Veronika Petřeková na sedmém místě, proděkan Roman Kubínek na devátém místě a asistentka děkana Věra Netuková na patnáctém místě. V průměru každý urazil 219 tisíc kroků.

Paní Netuková nám krokoměr vrátila s tím, ať už si ho vezmeme, že ji pořád nutí chodit. Proděkan Kubínek zase už v průběhu soutěže psal, že začal více chodit se psem a také že si nechává po práci před fakultu „přistavit“ kočárek s vnukem. „Krokoměr si pravděpodobně pořídím, i když mě výzva zavazovala pracovat s ním zodpovědně, nezapomenout ho, pravidelně kontrolovat denní stav a případně podniknout opatření, abych svůj výkon zlepšil. V každodenním životě by můj výkon byl zhruba 50%. Kdybych neměl každodenní povinnost venčit ráno a večer psa, kterému nestačí obejít blok, byl bych na tom mnohem hůř. Takže má chodecká aktivita je tak trvale zajištěna. Ještě jednou děkuji,“ uvedl po skončení.

Konečné pořadí účastníků i výsledky z jednotlivých fakult najdete zde.

Na závěr si ještě dovolíme pětici zajímavých komentářů:

Z něčeho jsem byla překvapená, něco jsem očekávala. Například jsem si myslela, že musí vyhrát FTK, to se nestalo, také jsem předpokládala, že prohrajeme my, což se stalo. Také jsem si myslela, že na tom budu o mnoho hůř, svůj tradiční způsob života jsem neupravovala, abych zjistila, jak jsem na tom normálně. Musím přiznat, že službu mi vykonala ledovka, kdy jsem musela chodit přes celou Olomouc pěšky, to bylo ale jen dva dny. A ještě jedna věc, jak mě viděl manžel, začal i on měřit, kolik kroků ujde. S ním se ale bohužel měřit nemůžu. 

(Lucia Madleňáková, právnická fakulta)

Výzva byla super. Dala mi novou sukni za ušetřené peníze z MHD a vzala 2 kg. Jen co se mi uzdraví nohy, pustím se do něčeho podobného určitě znovu. 

(Tereza Daňková, fakulta zdravotnických věd)

Při výzvě jsem si cestou do školy a zpět zmonitorovala olomoucké běžce, chodce a módní hity této zimy. A závěr: módním hitem této zimy se stala čepička do tvaru Á s flitry a chocholkou, ve které je asi připravená rachejtle na silvestr - letos bude v Olomouci hodně veselo. Taky mi to vzalo čas, ale zato jsem ho věnovala svému zadečku, tak snad je teď na ty Vánoce pevnější, protože si do ledna dost posedí.

  (Lada Dušková, fakulta tělesné kultury)

Výzva mi dala úžasný přehled o mých krocích a vzdálenostech, zjistila jsem, že jsem je odhadovala úplně špatně. A taky mi to dalo opravdu radost z pohybu. Je super, jak se dá obyčejné chození udělat tak zajímavým. 

(Anna Kulišanová, pedagogická fakulta)

Výzva mi umožnila změřit si, jaká je má každodenní chodecká aktivita, a realizovat již dlouho odkládané výlety. Člověk si zároveň připomněl, že chůzí, přirozeným pohybem, může být velmi aktivní s minimálními finančními náklady. Zveřejňování průběžných výsledků bylo navíc velmi motivující a přiznávám, že v druhém týdnu výzvy jsem častěji volila chůzi nad prostředky MHD a chodila z práce pěšky domů, k čemuž bych se možná dříve tolik nemotivovala. Všem vřele tuto zkušenost s krokoměrem doporučuji. 

(Hana Hurtíková, filozofická fakulta)

Podobné články

Komentáře (0)

Komentáře smí přidat pouze přihlášení uživatelé!
Článek zatím nemá žádný komentář! Buďte první, kdo napíše komentář k tomuto článku.
Užívejte si Radost z pohybu s otatními: Připojte se!

Napište, co nám chcete sdělit.