Větrači objevovali půvaby Konicka ovinuté v jinovatce
Nejednou se již větrači přesvědčili, že zvlněné okolí městečka Konice na pomezí Drahanské a Zábřežské vrchoviny má co nabídnout, i když se o tom příliš nemluví. V chladu rána uplynulé soboty se sem s Větráním číslo 99 vydali znovu a po trase ze Stražiska přes Runářov do Konice poznali další zajímavá místa.
Toho rána snad nejel jediný vlak podle jízdního řádu, zpoždění sice nebyla nijak velká, ale byla, a jeden z pětadvaceti účastníků tohoto výletu šel část cesty naproti zbytku skupiny, protože kvůli pozdnímu příjezdu nestihl správný spoj. Výchozím místem trasy byla obec Stražisko, v níž stojí řada pěkných romantických vil, které si tu budovali jako svá letní sídla zámožnější prostějovští měšťané. Do vilové čtvrti u nádraží také vedly kroky větračů jako první, záhy ale nabraly směr (mimo jiné kolem vily proslulého Otto Wichterleho, prostějovského rodáka a vynálezce kontaktních čoček) do části Maleny s drobnější a méně honosnější architekturou. A jen co se pak ztratily poslední chaloupky a chatky, procházeli turisté po žluté značce půvabným údolím potoka Bukovanky, na jehož svazích není nouze o skalnaté partie, na dně údolí zase o místními opečovávané studánky. U jedné z nich, nedávno upravené a doplněné o posezení, se výprava chvíli zastavila.
V cestě údolím ale poté větrači nepokračovali, naopak vystoupali ze stínu lesa k Suchdolu a Jednovu, slunce z vymetené modré oblohy příjemně hřálo. Pozornost v Jednově neunikl větrný mlýn, ani místní poutní kostel a pramen zvaný Svatá voda, u nějž podle pověsti křtili sv. Cyril a Metoděj místní při své cestě z Velehradu do Čech a jehož voda má prý zázračné účinky. Někteří z výletníků vodu z velké naběračky ochutnali, o zázracích nemluvili, ale chutnala.
Z Jednova se turisté vrátili zpět na žlutou značku, která je převedla od Bukovanky do údolí Divokého potoka, ovšem jen na chvíli, protože cesta brzy vedla z lesa k Runářovu. Ve vesničce, která se do druhé světové války počítala k tzv. brodeckému německému ostrovu na Konicku, zaujala kaple sv. Anny, zděná, ale s dřevěnou zvonicí a přístavkem, který využívali místní hasiči. Dovnitř turisté nakoukli škvírou mezi prkny, prohlédli si také památník poválečného dosídlení obce českým obyvatelstvem.
Nyní už po zelené se větrači nechali vést ke Konici, kolem pastvin a tří zdejších rybníků, před konickým zámkem nemohli vynechat společnou fotku u obří sekery, která je i poutačem k návštěvě muzea řemesel, jež na zámku sídlí. I přes ranní zpoždění výprava došla do cíle oproti plánu dříve, rozdělila se tady na dvě skupiny. Ti, kteří chtěli být dříve doma, vyrazili přes město bez zastávek na nádraží, zatímco druzí zůstali až do původně plánované doby odjezdu a obešli památky a zajímavosti města.
Tak byl završen letošní větrací podzim. Za dva týdny se koná jubilejní 100. Větrání, se kterým turisté vyrazí do Javorníků, kde vystoupají za výhledy na Kohútku a Portáš. Ovšem pozor, tento výlet je pouze pro ty, kteří se již některých Větrání dříve zúčastnili – tak trochu za odměnu. Více na www.vetrani.upol.cz.