Větrání podél řeky Svitavy připomnělo ojedinělou pomnichovskou bitvu
Když se tvrdí, že se Československo po přijetí mnichovské dohody vzdalo bez boje, není to tak úplně pravda. Potvrdit to nyní může i šestnáctka turistů, která vyrazila s dalším výletem Větrání do Moravské Chrastové, o niž se na konci října 1938 bojovalo poté, co obec přepadli a neoprávněně zabrali němečtí ordneři podporovaní říšskou policií. Československé vojsko ves osvobodilo za cenu pěti životů, bohužel jen na necelý měsíc...
Přestože se měl výlet točit hlavně kolem Moravské Chrastové, která je dnes spojena s historicky českým Brněncem, lákadlem pro někoho byla i návštěva Letovic, odkud větračská výprava na cestu vyrážela. Bohužel kvůli situaci na železnici, kdy mimo jiné původně plánovaný vlak nabral tříhodinové zpoždění, ale větrači městem s pěkně opraveným zámkem nebo kostelem sv. Prokopa, k němuž vede kryté schodiště, spíše jen proletěli. Vlastně jen došli na náměstí a takřka hned pokračovali v putování, aby stihli odpolední vlak z Březové nad Svitavou. Pohledy na městské dominanty navíc kazila mlha, která se v údolí řeky Svitavy držela až do odpoledne. Chvíli turisty také potrápil lehký déšť, teprve v cíli cesty vykouklo z mraků slunce. Inu, podzim se dostavil...
Z centra Letovic větrači mezi zahrádkami a sady vystoupali nad nádraží, za mlhavých rozhledů zpět k městu i do okolí minuli vesnici Meziříčko a zdolali další výškové metry lesem; to, aby výlet nebyl jen rovinatá procházka podél řeky. V nejvyšším místě trasy u myslivecké chatky došlo na vyhlášení výsledků hlasování o 100. Větrání – sami větrači si rozhodli o tom, že 1. prosince se pojede na Vsetínsko, do Javorníků, na trasu přes Kohútku a Portáš. Poté turisté sešli zpět k řece a ze Stvolové pokračovali proti jejímu proudu, přičemž je provázel takřka neutichající štěkot psů střežících zdejší chaloupky a domky tak trochu schované v ústraní od všeho ruchu nedaleké železnice a hlavní silnice na Brno. S Rozhraním se údolí řeky zužuje až na "dopravní minimum", mezi skály a vysoké svahy se tu vejde jen Svitava, cyklostezka a zmíněné dopravní tepny. A ještě areál někdejší Ráčkovy přádelny, u níž byl v říjnu 1938 při postupu na Chrastovou postřelen jeden z československých vojáků, jedna z obětí tehdejšího osvobozovacího boje. Do dnešních časů z továrny příliš nezbylo, jedna budova, vysoký komín a ruiny po nedávné demolici.
Demolice v uplynulých letech stihla také někdejší továrnu Löw-Beerů na brněneckém břehu Svitavy, u jejíhož areálu výprava stanula později, nicméně na kraji sousední osady Půlpecen dodnes stojí vila někdejších majitelů továrny, kteří byli spříznění mimo jiné s rodinou Tugendhat, která si nechala postavit slavnou funkcionalistickou vilu, která je památkou na seznamu kulturního dědictví UNESCO. To už ale větrači přecházeli Svitavu na její moravský břeh a ocitli se v Moravské Chrastové. Nejprve zamířili k Lidovému domu, bohužel schovanému momentálně za lešení, kde se krátce dozvěděli o tom, co se tu v říjnu 1938 dělo – právě tady totiž noční přepadení obce de facto začalo. Poté se skupina přesunula k obecnímu úřadu, před nímž stojí pomník se jmény čtyř vojáků padlých při osvobozovacím boji. V původním plánu výletu byla před cestou k nádraží v sousední Březové nad Svitavou ještě odbočka k továrně Oskara Schindlera v Brněnci, ale po rychlém nabrání energie v cukrárně výprava Brněncem v podstatě jen proběhla. Aby pak na nádraží čekala na zpožděný rychlík; ale kdo to mohl tušit...
S příštím Větráním se turisté v sobotu 3. listopadu podívají do města Odry, také ke zdejším bývalým břidlicovým dolům a po cestě do Suchdola nad Odrou vystoupají na rozhlednu Olšová u obce Pohoř. Podrobnosti k výletu jsou k mání na stránce Větrání.